Bordeaux

Vinná réva se v Bordeaux poprvé objevila již v 1. století n.l, zdá se však, že ke skutečnému rozšíření došlo až ve století dvanáctém, kdy se díky svatbě Eleonory Akvitánské s budoucím anglickým králem Jindřichem II. Plantagenetem otevřela možnost dovozu na anglický trh. Víno bylo zasíláno námořní cestou a tehdy ještě bez možnosti uchování, takže během roku se snižovaly jejich chuťové kvality i cena. Na začátku 18. stol. Přišli londýnští obchodníci s nápadem prodávat vína v novém stylu – rafinovanější a v zapečetěných lahvích, což kromě většího zisku přinášelo také jistotu původu. Tak byl ustaven vztah terroir-chateau-velké víno a zvýšena úroveň vinařství v oblasti. Vína byla posuzována, oceňována a placena na základě své kvality, což povzbudilo vinaře k pečlivějšímu výběru pozemků, omezování výnosů a zrání v dubových sudech, tedy metodám zajišťujícím vínu vyšší kvalitu, koncentraci a dlouhověkost. V té době se také zavedlo přidávání siřičitanů, prodlužujících životnost vína jeho mikrobioologickou ochranou, či odkalování čiřením a stáčením. Prestiž Bordeaux vín stále rostla, až v 19. století, přesněji roku 1855 u příležitosti světové výstavy v Paříži, byla v Médocu ustavena slavná klasifikace zámků, která je dodnes platná. (A také mnohokrát zpochybňovaná, neboť až na jedinou výraznější změnu - povýšení Mouton Rothschild mezi 1ers v roce 1973 jako výsledek inzenzivního lobbingu barona Rothschilda - nebyly zámky nikdy reklasifikovány a ne nutně tudíž dnes drží status, který odpovídá skutečné kvalitě jejich lahví. Ať už se jedná o vína považovaná za reálně lepší než svůj ranking (jako například Lynch Bages či Saint Julien Léoville Las Cazes), nebo naopak případy, kdy dříve špičkový zámek trochu usnul na vavřínech či došlo ke změně pozemkové struktury (narozdíl od Burgundska totiž Grand Cru status náleží k zámku jako značce, nikoli k přesně geograficky vymezeným viničním tratím, a oblast původu hroznů je tak "pohyblivá") a pozice v hierarchii je tudíž vyšší než by měla být.

Základní charakteristika a klasifikační systém

Vinice se rozprostírají na březích tří vodních toků – Garrone, Dordogne a jejich společného ústí Gironde, které vytvářejí příznivé podmínky pro pěstování révy. Zdejší klima je mírné (nejnižší průměrná roční teplota je 7,5°C, nejvyšší 17°C) a vinice před vlivy Atlantického oceánu chrání borovicové lesy. Kvalitní sklizeň vyžaduje teplo a sucho od července do září, zvláště pak poslední čtyři týdny před vinobraním. Naštěstí jsou zdejší podzimy vyhlášené, a mnoho ročníků tak bylo zachráněno na poslední chvíli díky výjimečně vydařenému závěru sezony. Půdy jsou velice různorodé, na levém břehu obecně chudší s nánosy štěrku, na pravém pak s vyšším podílem jílu. Celková produkce zůstává bez větších výkyvů, blíží se k 7 milionům hektolitrů. Tendencí je spíše koncentrace vlastnictví pozemků - integrace menších zámků většími (například v AOC Pauillac tak najdeme poslední 3 malé zámky v "rodinných rukách") a tudíž snižování počtu výrobců.

Vzhledem k množství druhů vín i jejich různému původu by se spíše než o jedné apelaci Bordeaux mělo hovořit o apelacích Bordeaux. Patří sem jak vína z částí oblasti Gironde, které mají nárok pouze na apelaci Bordeaux A.O.C., tak i vína z těch oblastí, které mají svou vlastní specifickou apelaci (Médoc, Saint-Emillion, Pomerol atd.). I přes velkou různorodost najdeme společné rysy Bordeaux vín – červená Bordeaux A.O.C. jsou vyvážená, harmonická a jemná, obvykle ovocného charakteru a nepříliš silná, aby se mohla konzumovat mladá. Červená Bordeaux vyšších tříd jsou komplexnější a představují výběr toho nejlepšího z této oblasti – jsou vyráběna z těch nejkvalitnějších hroznů způsobem zaručujícím jim dobrý potenciál pro uchování, tedy až desítky let.

Oblast Médoc

Tato oblast představuje svým umístěním zcela svébytnou část regionu, je zasunutým poloostrovem a zároveň široce otevřená hlubokým ústím řeky Gironde. Vinice se rozprostírají od severu k jihu na více než 80 km dlouhém a 10 km širokém pásu celkem osmi A.O.C. – podoblasti Médoc a Haut-Médoc a šest obecních A.O.C, všechny spadající do regionální apelace Bordeaux. Velké bohatství Médocu spočívá v místní štěrkovité půdě, která je zvláště vhodná pro výrobu kvalitního vína. Pozemky v mírném sklonu klesají k ústí řeky, což umožňuje dokonalé zavlažování. Obvykle se oblast rozděluje na severní Médoc a Haut-Médoc, ve kterém se nachází šest nejprestižnějších obecních apelací a šedesát Cru Classés (klasifikované pozemky té nejvyšší kvality), které představují asi 25% celkové rozlohy vinic a 40% obratu v Médocu. Tradiční odrůdou této oblasti je Cabernet Sauvignon, představující 52% celkové rozlohy vinic, následován se 34% hrozny Merlotu. Cabernet Franc, dávající místním vínům jejich jemnost, se pěstuje na 10% plochy.

A.O.C. Haut-Médoc: Dává vína štědrá, bez přílišné síly, jemného buketu a obvykle vhodná pro zrání. Těší se výborné pověsti, zčásti díky přítomnosti 5 Grands Crus Classés. Právě z této oblasti pochází systém klasifikace pozemků, který svým vymezením terroirs a crus znamenal skutečnou revoluci v kvalitě.

A.O.C. Margaux: jediná apelace nesoucí ženské jméno – a ne náhodou. Jedná se o vína s výborným potenciálem pro uchovávání, výrazná svou jemností a pružností, podtrženými elegantními tóny ovoce. Jsou dokonalým příkladem štědrých a lahodných tříslovinných vín a dlouholetou ozdobou každého vinného sklepa.

A.O.C. Saint-Julien: ležící přesně v centru Haut-Médocu, vinice Saint-Julien představují harmonickou syntézu Margaux a Pauillacu. Není tedy divu, že zde najdeme 11 Cru Classés. V souladu se svou polohou představují tato vína rovnováhu mezi typickými vlastnostmi Margaux (zvláště jeho jemnosti) a Pauillacu (plné tělo). Obvyklá je u nich krásná barva, typický jemný buket, plné tělo, bohatost a síla.

A.O.C. Pauillac: jak svou polohou uprostřed Médocu, tak přítomností 3 Premiers Crus Classés (Ch. Lafite, Latour a Mouton, perly působivého seznamu celkem 18 Crus Classés v této apelaci) představuje Pauillac centrum médockého vinařství. Vinice jsou rozděleny korytem potoka Gahet, který odděluje severní plošinu, v níž se nacházejí zámky Lafite a Mouton, a plošinu jižní, kde leží třetí Premier Grand Cru Classé této podoblasti - Chateau Latour. Zdejší vína jsou silná s pevnou strukturou, zároveň však jemná a elegantní s delikátním buketem. Vzhledem k jejich skvělé schopnosti stárnout je vhodné si na ně počkat.

A.O.C. Saint-Estephe: ležící co by kamenem dohodil od Pauillacu, tato oblast je nejsevernější ze šesti obecních apelací a nachází se v ní pět Crus Classés. Severní poloha jí dává výrazný charakter, vína svůj terroir nezapřou – jsou bohatá na třísloviny a velmi silná, ideální pro dlouhé zrání.

Saint-Emillion a Saint-Emillion Grand Cru

Klidné a malebné městečko Saint-Emillion o 3300 obyvatelích se rozprostírá na svazích údolí řeky Dordogne a je centrem jedné z nejslavnějších vinic světa. Pěstuje se zde především Merlot, doplněný odrůdami Cabernet Franc a Cabernet Sauvignon. Oblast je jedinečná svou klasifikací, pravidelně a systematicky revidovanou: poprvé 1955, zatím naposledy - a podobně jako předtím v roce 2006 nikoli bez protestů - v roce 2012. V tomto roce jich bylo takto klasifikováno 77, z toho 18 Premiers Crus, která se dále dělí do dvou skupin: A (Chateaux Ausone, Pavie, Angélus a Cheval Blanc) a B, kam patří dalších 14 zámků.

Pomerol

Pouhých 800 ha vinic řadí tuto apelaci mezi ty nejmenší v Bordeaux, raritou je i neexistence klasifikace místních pozemků. Kvalita a specifický ráz jednotlivých terroirs, výsledek působení řeky Isle, by si přitom vlastní systém zasloužily – vždyť v této apelaci se nachází i mytický Chateau Pétrus. Místní vína jsou vysoce aromatická a spojují v sobě kulatost, pružnost a výraznou plnost. Hodí se tedy jak pro dlouhé zrání, tak i pro konzumaci mladá – v dokonalém souladu s pokrmy sofistikovanými i velmi jednoduchými.

Graves: A.O.C. Pessac-Léognan je část Graves nejblíže Bordeaux, nachází se zde všechna zdejší Crus Classés. Červená jsou vážná a harmonická, bílá mastná, bohatá a svěží.

Sauternes: likérová vína nejvyšší třídy, nádherně stárnou. Velmi drahá výroba těchto vín z hroznů vysušených a koncentrovaných ušlechtilou plísní (pourriture noble) Botrytis Cinerea nesnese jakoukoliv průměrnost.

Vína Bordeaux byla vždy vyráběna scelováním několika odrůd s komplementárními vlastnostmi. Z červených to jsou zvláště Cabernety (Sauvignon a Fr

anc) a Merlot, které jsou pěstovány na asi 90% rozlohy; ty první dávají vínu tříslovinnou strukturu, avšak trvá jim několik let, než dosáhnou optimální kvality. Cabernet Sauvignon je navíc odrůdou pozdní, která dobře odolává pl

ísním, někdy však hůře zraje. Z Merlotu vznikají vína pružnější, rychleji se rozvíjející; je to odrůda raná a dobře zrající, avšak citlivá na hnilobu, mráz a padlí. Spojení těchto dvou odrůd přináší ty nejlepší výsledky. Co se bílých vín týče, hlavní odrůdou oblasti jsou Sauvignon Blanc a Sémillon, doplněné o Colombard (11%) či Muscadelle.

Bordeaux není skoupé na opravdu výjimečné ročníky, z červených jmenujme roky 2010, 2009 a legendární (těžko dostupný) 2005, 2000, 1995, 1990, 1982, 1975, 1961 nebo 1959, ale také 1989. 1988, 1985, 1983, 1981, 1979, 1978, 1976, 1970 a 1966. Ze starších ročníků nelze opomenout fenomenální vína z let 1955, 1949, 1947, 1945, 1929 a 1928. V posledních desetiletích tedy sledujeme trend častějších kvalitních ročníků a ubývání těch průměrných a podprůměrných.